40. týden - Vocation

Už nám zbývá jen poslední den s našimi přáteli ze Zimbabwe. V pondělí nás opustili a my jsme tu opět osaměly. To ale také znamená, že jsme se musely stěhovat do našeho starého bydliště k sestrám. Aspoň bude zase internet. Všechno je k něčemu dobré. I když optimismus pomalu ztrácím. Je podivné, jak se mnou dokáže Afrika točit. Teda především afričani.

Přes týden se nedělo nic extra mimořádného. Dost jsem učila a děti mě zase dost rozčilovaly. Ve škole stále probíhá přestavba venkovních prostor a tak přestávky byly, jsou a budou ještě dlouho asi utrpením, protože děti si nemají moc kde hrát a my je máme hlídat. Navíc se musí celý areál obcházet. Když chceme jít do jídelny, musíme procházet kolem skills. Připadám si jako běloch na promenádě mezi chlapy, kteří si vybírají, kterou z nás uloví. Ale je to spíš jen můj pocit. Možná ani oni z toho nejsou zrovna nadšení, že jim celá základní škola leze před učebnou a dělají bordel.

V pátek měl být rodičák. No panečku, už zase! A opět lilo. No nedá se nic dělat. Orátko se zrušilo a trčely jsme s Any ve škole, dokud poslední z dětiček konečně neodešlo ze školy. Ale pravda je, že mě mrzelo, že na orátko nemůžu.

V sobotu se konečně podařila krásná věc. Spolu s dvěma lídry jsme zaskypovali našim spoludobrovolníkům v Bulharsku. Sice jsme si moc nepopovídali. Měli jsme nějaký problém s přenosem zvuku. Ale bylo to moc pěkné. A kluci byli úžasní, jak se snažili s dětmi komunikovat. :o)

Neděle pak byla dost zvláštní. Byla určená pro hledání povolání neboli vocation. Všechna mládež z okolí se sešla v Ennerdale a po mši pro ně byl připraven program, kde jsme si zahráli pár her a pak sestry a etherové salesiáni vyprávěli o svém povolání a o tom, co to znamená, byt povolán za fathera nebo sestru. Pro mě sice nijak extra nepřínosné, ale určitě zajímavé. Tak proč se nepoučit. :o) Ale pravdou je, že své povolání, které jsem dřív jasně viděla právě tady, v Africe, se mi nějak rozptýlilo a dneska si vůbec nejsem jistá, co a jak se mnou chce Pán podniknout. Tak se necháme překvapit.

Toť vše. A nazdar! ;o)