Už je zas za mnou další týden. Tak honem vzpomínat, co se stalo. Naďa s Davidem tu stále jsou, protože chtěli navštívit náš projekt.

V pondělí jsme ale měli ještě prázdniny. Vydali jsme se do Johannesburgu do ZOO. To bylo moc krásné, i když jsme tam strávili celý den. Viděli jsme téměř celičkou ZOO a tak jsem konečně viděla všechna africká zvířata – lvy, tygra, antilopy, krokodýly, slony, nosorožce, žirafy a zebry, nejrůznější ptáky a plazy a tak. :o) Prostě tak jako v ZOO.

Od úterý jsme šli do školy a Naďa s Davidem šli s námi. Chudáci. Ti byli šokovaní tím, jak ošklivě se ty naše dětičky chovají. V úterý a ve středu se mnou byla Naďa, čtvrtek a pátek se mnou vydržel David. Ale občas přišla sestra a tak vesele nabourávala program, který jsme pro děti měli. Jinak ve čtvrtek jsem opět jela pro chleba. A ve středu byl opět (STRAŠNĚ NUDNÝ – JAKO VŽDY) staff meeting. V pátek bohužel pršelo, tak jsme zrušili oratoř. A také jsem konečně vyzdobila jídelnu velikonočními vajíčky a rybami v moři. Toť asi vše, co se tak v tomto týdnu stalo zajímavého.

Nesnáším kolo! Slíbila jsem si, že tato věta bude první v mém popisu tohoto týdne. Není to tak úplně pravda. Mám ráda kolo. Třeba když stojí opřené o zeď nebo když stojí pěkně poslušně ve stojanu. Ale po 20 kilometrech po pořádných Dračích horách a po 9 měsících, kdy jsem na kolo ani nesedla, už zas nějakou dobu kolo vidět vážně nechci. :o) Ale postupně.

Týden začal Velikonočním pondělím, kdy jsme ráno šli na mši a odpoledne byl program v Don Bosco centru spolu se sestrami, salesiány, bratry a dobrovolníky s DBC. Měli jsme společný oběd a pak se hrál fotbal. No nic moc pro mě.

V úterý přijeli Naďa s Davidem ze Zimbabwe. Vyzvedli jsme si je na Park station a přivezli domů. Večer jsme pak pozvali prenovice na dopíjení vína po Pesachu. Udělali jsme si i ohýnek v krbu a opékali marshmellows. Užili jsme si to snad všichni. Byla to moc fajn akce.

A od středy jsme se vydali na dovolenou do Dračích hor. Ve středu bylo ale strašně hnusně! Pršelo a bylo stále pod mrakem a všude plno mlhy. To nás mrzelo, protože v takovém počasí bychom z hor moc neměli. Naštěstí se od druhého dne počasí skvěle umoudřilo a mraky rozehnalo sluníčko. Ve čtvrtek jsme tak jeli na výlet NA KOLECH!!! Hrůza. Já jsem to měla spíš jako procházku, protože jsem kolo spíš strkala, než jsem na něm jela. A ještě teď (v sobotu večer) mě bolí zadek z toho nepohodlného sedla. Vyjeli jsme na nejbližší horu, ale i tak to bylo celkem slušný převýšení. A když jsme jeli dolů, dvakrát jsem z kola spadla, takže bych Vám teď přála vidět ten pohled na mé nohy plné modřin a krvinek. :D Já totiž nedosáhla ze sedátka nohou na zem. Ale nic jsem si nezlomila a nijak moc si neublížila. Přežila jsem a to je vlastně úspěch. ;o)

Další den mě přesvědčili, abych šla na výlet na jeden z nejvyšších vrcholů Dračích hor. No to si snad dělají srandu. První den mě zničí kolem a ještě jim to nestačí. Ale šla jsem. Objednali jsme se na ten výlet a s průvodcem a ještě asi 25 lidmi se vydali na výlet. Nejprve jsme ale asi 2,5 hodiny jeli autem na místo, odkud jsme šli 12 kilometrů pěšky. Zdolali jsme převýšení asi 600 metrů. A to rozhodne ne vždy jen po schůdných pěšinkách. Lezli jsme po kamenech a do takové stráně, o které bych si dřív myslela, že ji nikdy nikdy nikdy nevylezu. Ale vylezli ji všichni, tak jsem musela taky. Viděli jsme jeden z nejvyšších vodopádů na světě a pak zase slézali dolů. Tentokrát po žebřících, protože skála byla tak strmá, že nešla sejít jinak. A jak jsem slezla žebříky já? Cestou jsem si zpívala a myslela na kytičky. :D Ale i tenhle výlet jsem zdárně přežila a celkem jsem si ho i užila. Ty výhledy byly prostě skvělé!

A v sobotu už jsme se jen sbalili, napsali pár pohledů a jeli domů. Byla to krásná dovolená, ale už se zase těším do školy. Jsem moc zvědavá, co přinese můj poslední semestr v Africe.

Tak zas příště.

Papá

Vaše Lerato

Panečku to byl ale týden!

Od pondělí do středy jsme měli ještě camp. Ve čtvrtek Pesachovou večeři a začaly Velikonoce. Velký pátek, Bílá sobota s celonoční vigilií, a konečně Velikonoční sobota! Takže jsem se nijak extra nevyspala. Vlastně spát jsem stíhala asi úplně nejmíň ze všeho. Ale pomalu.

V pondělí jsme na campu stavěli domečky ze všeho možného, co děti našli a co jsme jim přinesli. Jako pet-lahve, mystičky od vajíček, plastové tašky, listy, kůra, tráva,… Děti jsme rozdělili do několika skupinek a ty pak soutěžili o to, kdo bude mít domeček nejkrásnější. Dětem se některé domečky skutečně moc povedly a moc je to bavilo.

V úterý jsme připravili Race day a konečně nám také přišli pomoct prenovicové. Takže jsme každému přidělili závod a oni ho měli nějak šéfovat. Mpilo měl závod se lžícemi v puse, Naty skákání v pytlích a Thulani Water race. Ten si pak ještě vymyslel několik dalších závodů, protože vždy čekal na ty ostatní. Nebylo to tak skvělé, jako v pondělí, ale bylo to také fajn.

Ve středu jsme nakonec připravily s Anežkou Velikonoční program. Udělaly jsme 10 zastavení s obrázky a verši z konce Ježíšova života a rozmístily po areálu. Děti pak chodily, hledaly a nakonec podle paměti psali, co nejvíc si pamatovaly. To mělo skvělý ohlas. My jsme s lídry pak vybrali nejlepší a rozdali spoustu dárků. Malé děti přitom malovaly velikonoční vajíčka, což také nebylo úplně špatné. Doufám. Pak jsme poděkovaly lídrům, sestry jim dali trička a camp skončil.

Hned odpoledne jsme šli péct macesy na zítra a večer ještě zkouška zpěvu na Velikonoce.

Čtvrtek – od rána se vaří a peče. Ale do toho přestala jít elektřina a je spousta komplikací, tak se modlím za zázrak. Ten se stal, sestry elektřinu těsně předtím nahodily a vše dopadlo naprosto skvěle. Seděla jsem vedle Mbongiseniho, který večeři vedl, a já vedla jeho. Takže vše proběhlo podle mých představ a snad se to všem líbilo. Zvali jsme sestry, fathery i prenovice. Bylo nás tak celkem 11, ale byla to krásná akce. Večer jsme pak ještě šli na mši a vyčerpané po mši padly do postele.

Velký pátek jsem oslavila velkým postem, úklidem ve 4 Ave a večer krásnou mší. Modlili jsme se křížovou cestu a pak mládež připravila divadelní zpracování pašijního příběhu.

Na Bílou sobotu jsme malovali vajíčka, přišli naši lídři a večer od 9 hodin jsme už byly v kostele. Mše měla začít v 10, ale začala až v 11:30. Ale nikomu to asi nijak zvlášť nevadilo. Byla to nádherná vigilie. Zapálil se velký oheň a od něho svíčka – paškál. Pak si každý zapálil svou svíčku a šlo se zas do kostela. Hodně se zpívalo a hodně se radovalo. Četlo se 7 čtení ze SZ a mezitím se zpívalo 7 Žalmů. Pak se četly ještě další čtení z NZ a father kázal. Pak proběhly křty asi 15 lidí. Zpívaly se litanie a zpívalo se ještě dál. Vigilie končila asi o půl páté, ale lidi ještě vyprávěli svá svědectví. I na ně jsme zůstaly, i když jsme jim nerozuměly. Takže jsme kostel opouštěly o půl šesté ráno. Taky jsem se tam seznámila s jednou malou holčičkou, se kterou jsem si chvíli kreslila a chovala si ji. To bylo moc hezké!

A v neděli – vyspali jsme se asi 3 hodiny a v 10 ráno už jsme byly zase na mši. Tam proběhly další křty, tentokrát mladších dětí a miminek. Byla to moc slavnostní mše a stále přetrvávala určitá radostnost z vigilie. Ale únava se projevila a já už toužila jen po tom jít do postele.

Tento týden byl vážně hodně moc náročnej. Ale musím říct, že to byl asi jeden z nejkrásnějších týdnů v Africe. Velice mě občerstvil na duchu a po tom, co jsem se vyspala, i na těle. Skvělá atmosféra Velikonoc, kterou jsem asi dosud nezažila, slavnostnost každého dne a skutečné prožití každé připomínané události bylo pro mě něčím nevšedním a asi i neopakovatelným, ale především překrásným a úchvatným. Díky Bohu za to!

Tento týden byl ve škole ve znamení konce prvního semestru a hlavně začínajících prázdnin. Děti šly do školy už jen třikrát a pak je čekají skoro 3 týdny dlouhé prázdniny. My je strávíme Velikonočně a pak s Naďou a Davidem v Dračích horách. Máme určitě větší štěstí než většina našich dětí ze slumu. V pondělí jsme si konečně vyzvedly nová víza do našich pasů, takže se nemusíme už vůbec strachovat. Všechno je vyřízené a v pořádku. Učila jsem taky 7. třídu art – vyprávěla jsem jim velikonoční příběh, rozdala omalovánky o Velikonocích, které jsem si přivezla z ČR, a malovali jsme vajíčka! Mpho tam byla se mnou a bylo to naprosto perfektní! Pak jsem ještě jela s Any pro chleba do pekárny. To jsou vždycky výlety, když je tam Tomas. :oD V úterý jsem také učila 7. třídu náboženství a připravila pro ně pesachovou večeři. I když s menším úspěchem než na dorostu. Ale i tak si snad užili aspoň to jídlo. Ve středu jsme pro děti připravily velikonoční program ve škole. Větším dětem jsme pustily film Jesus Christ Superstar. Dětem se film, na který koukaly, tak líbil a zasáhl je, že některé dokonce plakaly. Mladší děti zatím měly několik stanovišť s hrami, kde se mohly pořádně vyřádit. Jednotlivá stanoviště byla pod vedením různých učitelů, takže si děti mohly zahrát různé závody – se lžící v puse, v pytlých, vodní závod,… Já jsem měla své vlastní výtvarné stanoviště, kde si děti mohly půjčit pastelky, voskovky nebo co potřebovaly, dostaly papír s předkresleným vajíčkem a měly ho pěkně nazdobit. Některým dětem se to zvlášť povedlo. Vajíčka pak musím upravit a snad je stihnu ještě vystavit v jídelně. Když měly děti vajíčka hotová, mohly si vybrat nějaký obrázek z omalovánky, vybarvit si ho a vzít domů. Dětí jsem měla stále plnou třídu, takže je to snad bavilo. A vajíček se mi také nastřádalo spousta. Po programu šly děti rychle na oběd a po obědě jsme si je po třídách volaly a všechny děti dostaly od nás velikonoční dárek – deku. Bylo moc hezké je vidět, jak se ze svého dárku těší. A pak už šly hned domů a my do 4 Ave, kde jsme měly mít párty s učiteli. Oslavili jsme také narozeniny Mpho a užili jsme si i tuhle akci. ;o) Ve čtvrtek už začínal camp. První den jsme nechaly program spíš volný. Nic extra jsme připravené neměly a taky to dopadlo dobře. Menší děti jsme nakonec zabavily bavlnkami a větší si vždycky rádi zahrají fotbal. Ještě že nám pomáhají lídři, protože po prenovicích jako by se slehla zem. V pátek jsme pro děti na campu připravili různé soutěže a stanoviště. Někde si zkoušeli své chuťové buňky, jinde paměť, hmat nebo sílu. Nakonec jsme vyhlásili vítěze každé disciplíny, který dostal malou sladkou odměnu. Tak se to snad všechno pěkně podařilo. Sobota se nesla ve znamení dalších velkých nákupů. Tentokrát v South gate. Už cesta tam byla zajímavá. Ztratily jsme se těsně před nákupním centrem a tak jsme dojely až do Johannesburgu, odkud bylo skutečně nesnadné vykličkovat zase zpátky. Ale Anežka si s tím mistrně poradila. Když jsme konečně dojely na místo, čekalo nás několik hodin nákupů. Ale sehnaly jsme vše, pro co jsme přijely a ještě mnohem víc. Sehnaly jsme zbytek krásných dek s medvídky pro prvňáčky. Taky jsme objevily obchod se šperky a různými drobnůstkami, kde jsme nakoupily spoustu dárků a také dárek pro Mpho. Ta má příští týden narozeniny. A já sehnala ještě věci na Pesach, takže víc než 100% úspěch! Domů jsme se vrátily až dost odpoledne, ale bylo to moc fajn. V neděli byl jednak St. Patric´s day a jednak jsme s dorostem slavili Pesachovou večeři. Takže to rozhodně nebyla nudná neděle. Od Anežky jsem si půjčila zelené oblečení, nalakovala si nehty na zeleno, koupila si i zelené náušnice a slavila jsem den svatého, o kterém jsem nikdy nic neslyšela. Jen to, že se chodí v zeleném. :o) A Pesach s dorostem? Naprosto skvělý! Převyprávěla jsem jim příběh a pak u jednotlivých jídel řekla nějakou symboliku. Beránek byl jen namalovaný s čokoládou uvnitř, ale pro děti to bylo jistě lepší než beránek skutečný. Takže neděle nezapomenutelná. Díky za ní! A toť asi vše. ;o)

Co se mi přihodilo tento týden? Tak honem vzpomínat. V pondělí jsem šla do školy, v úterý jsem šla do školy, ve středu jsem šla do školy, ve čtvrtek jsem šla do školy a v pátek… No můžete hádat. :o) Celý tento týden byl ve znamení velkých příprav na Anežčiny narozeniny, které byly v pátek. Snažila jsem se jí připravit co nejvíc a nejkrásnějších překvapení. Samozřejmě že jsem ten den (i přes seznam, který jsem si napsala) mnoho věcí zapomněla a mnoho věcí se nepovedlo. Ale vcelku to dopadlo dobře. Vytvořila jsem Anežce v kuchyni celé moře. Namalovala jsem ryby a nalepila na stěnu. Také jsem vytvořila „maják“ se svíčkou a do misky nalila vodu jako pravé moře. :o) Ve škole jsem prosila každou třídu, aby napsali Anežce vzkaz, a pak jsme s učiteli naplánovali společný oběd. Taky jsme měli domluvenou akci s prenovicema. Ale na tu jsme nakonec neměli ani moc času. To byla škoda. Ale co se dá dělat. Večer jsem pak Anežce předala dárek a ještě pustila prezentaci s jejími fotkami. Tak doufám, že se jí to i přes všechny kiksi líbilo.

Ve škole nám taky předělávají venkovní prostory, takže všechno musíme obcházet po úzkém chodníčku. A co tam dělají? Pokládají na ten prašný povrch čtverce trávy, které do dvou dnů zase usychají. Je to celkem legrační pohled, protože jsou vidět různé druhy žluté a žlutozelené tam, kde by měla být trávově zelená.

V sobotu přišli lídři jako obvykle a v neděli jsem opět měla dorost v Lawley. Tentokrát na podobenství o ztracené ovci. Ale nějak to vázlo a děti zlobily. Tak jsem z toho neměla extra dobrý pocit. Ale pak jsme hráli pokladovku, tak to aspoň trochu vylepšila.

To by asi mohlo stačit. Tak Vám přeju další hezký týden.

Vaše Lerato