37. týden - Velikonoce

Panečku to byl ale týden!

Od pondělí do středy jsme měli ještě camp. Ve čtvrtek Pesachovou večeři a začaly Velikonoce. Velký pátek, Bílá sobota s celonoční vigilií, a konečně Velikonoční sobota! Takže jsem se nijak extra nevyspala. Vlastně spát jsem stíhala asi úplně nejmíň ze všeho. Ale pomalu.

V pondělí jsme na campu stavěli domečky ze všeho možného, co děti našli a co jsme jim přinesli. Jako pet-lahve, mystičky od vajíček, plastové tašky, listy, kůra, tráva,… Děti jsme rozdělili do několika skupinek a ty pak soutěžili o to, kdo bude mít domeček nejkrásnější. Dětem se některé domečky skutečně moc povedly a moc je to bavilo.

V úterý jsme připravili Race day a konečně nám také přišli pomoct prenovicové. Takže jsme každému přidělili závod a oni ho měli nějak šéfovat. Mpilo měl závod se lžícemi v puse, Naty skákání v pytlích a Thulani Water race. Ten si pak ještě vymyslel několik dalších závodů, protože vždy čekal na ty ostatní. Nebylo to tak skvělé, jako v pondělí, ale bylo to také fajn.

Ve středu jsme nakonec připravily s Anežkou Velikonoční program. Udělaly jsme 10 zastavení s obrázky a verši z konce Ježíšova života a rozmístily po areálu. Děti pak chodily, hledaly a nakonec podle paměti psali, co nejvíc si pamatovaly. To mělo skvělý ohlas. My jsme s lídry pak vybrali nejlepší a rozdali spoustu dárků. Malé děti přitom malovaly velikonoční vajíčka, což také nebylo úplně špatné. Doufám. Pak jsme poděkovaly lídrům, sestry jim dali trička a camp skončil.

Hned odpoledne jsme šli péct macesy na zítra a večer ještě zkouška zpěvu na Velikonoce.

Čtvrtek – od rána se vaří a peče. Ale do toho přestala jít elektřina a je spousta komplikací, tak se modlím za zázrak. Ten se stal, sestry elektřinu těsně předtím nahodily a vše dopadlo naprosto skvěle. Seděla jsem vedle Mbongiseniho, který večeři vedl, a já vedla jeho. Takže vše proběhlo podle mých představ a snad se to všem líbilo. Zvali jsme sestry, fathery i prenovice. Bylo nás tak celkem 11, ale byla to krásná akce. Večer jsme pak ještě šli na mši a vyčerpané po mši padly do postele.

Velký pátek jsem oslavila velkým postem, úklidem ve 4 Ave a večer krásnou mší. Modlili jsme se křížovou cestu a pak mládež připravila divadelní zpracování pašijního příběhu.

Na Bílou sobotu jsme malovali vajíčka, přišli naši lídři a večer od 9 hodin jsme už byly v kostele. Mše měla začít v 10, ale začala až v 11:30. Ale nikomu to asi nijak zvlášť nevadilo. Byla to nádherná vigilie. Zapálil se velký oheň a od něho svíčka – paškál. Pak si každý zapálil svou svíčku a šlo se zas do kostela. Hodně se zpívalo a hodně se radovalo. Četlo se 7 čtení ze SZ a mezitím se zpívalo 7 Žalmů. Pak se četly ještě další čtení z NZ a father kázal. Pak proběhly křty asi 15 lidí. Zpívaly se litanie a zpívalo se ještě dál. Vigilie končila asi o půl páté, ale lidi ještě vyprávěli svá svědectví. I na ně jsme zůstaly, i když jsme jim nerozuměly. Takže jsme kostel opouštěly o půl šesté ráno. Taky jsem se tam seznámila s jednou malou holčičkou, se kterou jsem si chvíli kreslila a chovala si ji. To bylo moc hezké! 

A v neděli – vyspali jsme se asi 3 hodiny a v 10 ráno už jsme byly zase na mši. Tam proběhly další křty, tentokrát mladších dětí a miminek. Byla to moc slavnostní mše a stále přetrvávala určitá radostnost z vigilie. Ale únava se projevila a já už toužila jen po tom jít do postele.

Tento týden byl vážně hodně moc náročnej. Ale musím říct, že to byl asi jeden z nejkrásnějších týdnů v Africe. Velice mě občerstvil na duchu a po tom, co jsem se vyspala, i na těle. Skvělá atmosféra Velikonoc, kterou jsem asi dosud nezažila, slavnostnost každého dne a skutečné prožití každé připomínané události bylo pro mě něčím nevšedním a asi i neopakovatelným, ale především překrásným a úchvatným. Díky Bohu za to!