33. týden - Prodloužení víza
Minulý týden se mi podařilo prodloužit vízum. Teda ne úplně. Ale zažádali jsme o prodloužení a prý ten papír, že o to žádáme, stačí. Takže tady teď na tenhle papír můžu zůstat, jak dlouho budu chtít. :D Celkem vtipně zařízené. Ale až mi to vízum zase dají, tak to bude omezené. Takže až dostanu vízum, tak to bude horší, než tenhle samotný papír. Prostě Afrika.
Ale proto, aby nám to vízum zařídili, tak chtěli
- potvrzení od doktora, že jsem zdravá
- rentgen plic, že jsem tu nechytla tubekulozu
- potvrzení od policie – něco jako výpis z trestního rejstříku (ale musela jsem na to dát své otisky prstů a spoustu dalších neuvěřitelných „důležitých“ náležitostí
- dopis od sester, že u nich pracujeme jako dobrovolnice
- a ještě nějaký dotazník, kdo a co jsem :oD
Na vyřízení víza jsme jeli vlakem s Esther. To bylo super, ikdyž všichni říkali, jak je to nebezpečné. Ale přitom to bylo víc než v pohodě! Ale je to vyřízené, takže jeden obrovitánský kámen a hlavně spousta práce je za mnou.
Jinak mi přijde, že už jsem zajela do jakéhosi Afrického stereotypu. A dny se začínají podobat jeden druhému. To jsem první měsíce tady vůbec neměla. Každý den byl úplně jiný. Ale to je asi normální, když už jsem tu takovou dobu.
Pro zařizování víza jsem tento týden toho moc nenaučila. Ale bylo hezké, když mě děti vítaly ve škole po dnu stráveném na úřadech.
Prenovicové byli celý týden v Bosco Centru, takže to byl prostě hodně zvláštní týden. Naty ale přišel aspoň na závěr oratoře a Mpilo zas v sobotu na setkání s lídry. Tak jsme měli aspoň příležitost se s nimi pozdravit.
V neděli jsem šli na mši do Ennerdale a pak měli sestry jakési setkání kooperátorů salesiánů. A zapomněli nám to říct! :D To prostě jeden nepochopí. Ale proběhlo to ještě vcelku dobře. Také jsme volali s Majem, což bylo super. A to je asi tak vše!
Tak se zas mějte krásně a zas za týden!
Lerato